Hokej vs. fotbal: Vede hokej, říkají Brňáci Švancara a Hubáček
13. 11. 2009
Hokej vs. fotbal: Vede hokej, říkají Brňáci Švancara a Hubáček
Oba jsou kovaní Brňáci, ale dál už to mají v opačném gardu. Autor fotbalových kulišáren Petr Švancara se těší, jak bude celý prosinec mydlit hokej. Pro hokejového reprezentanta Petra Hubáčka bývá nejkrásnější sobota - fotbalový den v celé Evropě.
Jakým autem jezdíte, pokud vám teda zrovna nesebrali řidičák?
ŠVANCARA:„Přišel jsem pěšky, ale mám to hned za rohem. (o řidičský průkaz přišel před rokem kvůli rychlé jízdě) Jinak jezdím škodou superb. To se s jeho audinou nedá porovnat. Hokejisti jsou podle mě bohatší.“
HUBÁČEK:„Ale já mám jen volkswagen passat. Řadový auto. Ale jestli Švanci chce, tak ho potom hodím domů.“ (oba se smějí)
Podle auta by se mohlo poznat, kdo z vás si sportem pomohl k vyššímu standardu.
ŠVANCARA: „Myslím si, i s klukama v šatně se tom bavíme, že hokejky mají víc peněz.“
HUBÁČEK: „Jó?“ (diví se)
Obecně si lidi myslí, že v balíku jsou spíš fotbalisti.
ŠVANCARA: „Já teď jedu na finančák, musím tam něco zaplatit, takže nějaký peníze vydělám. Ale hokejisti mají víc zápasů a za každý mají prémie. Za góly jsou prémie, za asistence jsou prémie...“
HUBÁČEK: „Poupravil bych to. Myslím si, že v hokeji jsou vyšší základní platy, kdežto fotbalisti mají vyšší prémiový řád.“
ŠVANCARA: „Když má ale hokejista podepsaný vysoký základní plat, je na tom určitě líp. Když nevyhrajeme, nedám gól, nebo na něj nenahraju, tak prémii nedostanu. A ty vaše základní platy jsou hodně vysoký, že?“
HUBÁČEK: „Hele, až půjdeme ven, tak si to řekneme, jo?“
ŠVANCARA:„Přišel jsem pěšky, ale mám to hned za rohem. (o řidičský průkaz přišel před rokem kvůli rychlé jízdě) Jinak jezdím škodou superb. To se s jeho audinou nedá porovnat. Hokejisti jsou podle mě bohatší.“
HUBÁČEK:„Ale já mám jen volkswagen passat. Řadový auto. Ale jestli Švanci chce, tak ho potom hodím domů.“ (oba se smějí)
Podle auta by se mohlo poznat, kdo z vás si sportem pomohl k vyššímu standardu.
ŠVANCARA: „Myslím si, i s klukama v šatně se tom bavíme, že hokejky mají víc peněz.“
HUBÁČEK: „Jó?“ (diví se)
Obecně si lidi myslí, že v balíku jsou spíš fotbalisti.
ŠVANCARA: „Já teď jedu na finančák, musím tam něco zaplatit, takže nějaký peníze vydělám. Ale hokejisti mají víc zápasů a za každý mají prémie. Za góly jsou prémie, za asistence jsou prémie...“
HUBÁČEK: „Poupravil bych to. Myslím si, že v hokeji jsou vyšší základní platy, kdežto fotbalisti mají vyšší prémiový řád.“
ŠVANCARA: „Když má ale hokejista podepsaný vysoký základní plat, je na tom určitě líp. Když nevyhrajeme, nedám gól, nebo na něj nenahraju, tak prémii nedostanu. A ty vaše základní platy jsou hodně vysoký, že?“
HUBÁČEK: „Hele, až půjdeme ven, tak si to řekneme, jo?“
Zasáhla vaše kluby ekonomická krize? Musíte se třeba v něčem uskromnit?
HUBÁČEK: „My ve Vítkovicích jsme třeba souhlasili s tím, že vůbec nehrajeme za prémie, ty jsou komplet pryč. Máme jen základní platy a prémie budeme mít až za to, když se umístíme do šestého místa. Hráči většinou mají kontrakty, až se budou obnovovat, možná se je budou manažeři snažit stáhnout.“
ŠVANCARA: „Pan Zemek, který vlastní fotbal ve Slovácku, říkal, že i jeho firem se dotkla krize. Ale chod klubu je perfektně zajištěn. Neříkám, že se máme fantasticky, ale podmínky máme velmi dobré. Byl jsem asi v deseti klubech a musím říct, že základní platy i prémie máme podobné, chodí nám, jak mají, a vážíme si toho.“
Když budete mít líné odpoledne a pustíte si televizi, budete se dívat na fotbal, nebo na hokej?
ŠVANCARA: „Záleželo by na tom, co by to bylo za zápas. Pokud liga, asi bych si pustil hokej.“
HUBÁČEK: „U mě to bude to samé, jenom opačně. Nepamatuju si, že bych si pustil televizi a koukal na hokej. Na ligovej, ani na nároďák. Když se hraje mistrovství světa, zapnu to večer jako kulisu, ale že bych kvůli tomu spěchal domů? Fotbal jo. Nejkrásnější je sobota, fotbalový den v celé Evropě, od tři čtvrtě na dvě, kdy začíná Premier League, až do deseti večer.“
Proč to máte takhle naopak?
ŠVANCARA: „Protože jsem fotbalu nasycenej. Dokonce od trenéra máme nařízené, abychom v televizi sledovali naše soupeře. Když pak probíhá Liga mistrů, už mě to tolik nebere. Radši si pustím hokejovou extraligu.“
HUBÁČEK: „To samý. A spousta kluků v mančaftu to má úplně stejně.“
Takže se jen potřebujete odreagovat od toho, v čem žijete každý den?
ŠVANCARA: „Ale taky to máme rádi, samozřejmě. U nás v klubu je hokej populární, v kabině se hodně štengrujeme. I ve Viktorce to tak bylo. Každý z fotbalistů je odjinud, každý fandí jinému klubu. Ostraváci Vítkovicím, je tam taky Zlín, v Praze to byla samá Sparta a Slavia. Rozebíráme to šíleným způsobem. Já s Kometou dostávám největší sodovku, každou prohru mi dají sežrat.“
Co si myslíte, že je v Česku populárnější, fotbal, nebo hokej?
HUBÁČEK: „Fotbal, jednoznačně.“
ŠVANCARA: „Víc lidí ale chodí na hokej, ne?
Hokej zažívá návštěvnický boom, fotbal živoří. Proč přetáhl hokej fandy fotbalu?
ŠVANCARA: „V hokeji je to 2:0 a ještě pořád je to hratelný. Je tam víc šancí, soubojů, akcí... Je to všechno živější.“
HUBÁČEK: „To odpoví každej, že je hokej dynamičtější, že má strhující tempo. Proto taky řeknou, že je hokej před fotbalem. Ale fotbal není jen o gólech. Musím si na ten gól počkat, ocením akci na jeden dotek přes čtyři hráče nebo krásnou uličku.“
ŠVANCARA: „U lidí je populárnější hokej, dokazují to tím, že na něj chodí pravidelně. Nepamatuju si období, kdy by se řešilo, že lidi nepřišli. Ve fotbale se to řeší v každém ročníku. Máme třeba v lize klub, na který nikdo nechodí, to nechápu. Pravda je, že jsem na ně extrémně alergickej (po incidentu v zápase se střížkovskými Bohemians dostal trest na 6 zápasů – pozn. aut.). Takovej klub v hokeji neexistuje.“
HUBÁČEK: „My ve Vítkovicích jsme třeba souhlasili s tím, že vůbec nehrajeme za prémie, ty jsou komplet pryč. Máme jen základní platy a prémie budeme mít až za to, když se umístíme do šestého místa. Hráči většinou mají kontrakty, až se budou obnovovat, možná se je budou manažeři snažit stáhnout.“
ŠVANCARA: „Pan Zemek, který vlastní fotbal ve Slovácku, říkal, že i jeho firem se dotkla krize. Ale chod klubu je perfektně zajištěn. Neříkám, že se máme fantasticky, ale podmínky máme velmi dobré. Byl jsem asi v deseti klubech a musím říct, že základní platy i prémie máme podobné, chodí nám, jak mají, a vážíme si toho.“
Když budete mít líné odpoledne a pustíte si televizi, budete se dívat na fotbal, nebo na hokej?
ŠVANCARA: „Záleželo by na tom, co by to bylo za zápas. Pokud liga, asi bych si pustil hokej.“
HUBÁČEK: „U mě to bude to samé, jenom opačně. Nepamatuju si, že bych si pustil televizi a koukal na hokej. Na ligovej, ani na nároďák. Když se hraje mistrovství světa, zapnu to večer jako kulisu, ale že bych kvůli tomu spěchal domů? Fotbal jo. Nejkrásnější je sobota, fotbalový den v celé Evropě, od tři čtvrtě na dvě, kdy začíná Premier League, až do deseti večer.“
Proč to máte takhle naopak?
ŠVANCARA: „Protože jsem fotbalu nasycenej. Dokonce od trenéra máme nařízené, abychom v televizi sledovali naše soupeře. Když pak probíhá Liga mistrů, už mě to tolik nebere. Radši si pustím hokejovou extraligu.“
HUBÁČEK: „To samý. A spousta kluků v mančaftu to má úplně stejně.“
Takže se jen potřebujete odreagovat od toho, v čem žijete každý den?
ŠVANCARA: „Ale taky to máme rádi, samozřejmě. U nás v klubu je hokej populární, v kabině se hodně štengrujeme. I ve Viktorce to tak bylo. Každý z fotbalistů je odjinud, každý fandí jinému klubu. Ostraváci Vítkovicím, je tam taky Zlín, v Praze to byla samá Sparta a Slavia. Rozebíráme to šíleným způsobem. Já s Kometou dostávám největší sodovku, každou prohru mi dají sežrat.“
Co si myslíte, že je v Česku populárnější, fotbal, nebo hokej?
HUBÁČEK: „Fotbal, jednoznačně.“
ŠVANCARA: „Víc lidí ale chodí na hokej, ne?
Hokej zažívá návštěvnický boom, fotbal živoří. Proč přetáhl hokej fandy fotbalu?
ŠVANCARA: „V hokeji je to 2:0 a ještě pořád je to hratelný. Je tam víc šancí, soubojů, akcí... Je to všechno živější.“
HUBÁČEK: „To odpoví každej, že je hokej dynamičtější, že má strhující tempo. Proto taky řeknou, že je hokej před fotbalem. Ale fotbal není jen o gólech. Musím si na ten gól počkat, ocením akci na jeden dotek přes čtyři hráče nebo krásnou uličku.“
ŠVANCARA: „U lidí je populárnější hokej, dokazují to tím, že na něj chodí pravidelně. Nepamatuju si období, kdy by se řešilo, že lidi nepřišli. Ve fotbale se to řeší v každém ročníku. Máme třeba v lize klub, na který nikdo nechodí, to nechápu. Pravda je, že jsem na ně extrémně alergickej (po incidentu v zápase se střížkovskými Bohemians dostal trest na 6 zápasů – pozn. aut.). Takovej klub v hokeji neexistuje.“
Nechodí diváci na fotbal taky kvůli všem těm úplatkům a aférám, kvůli kterým ztratil image?
HUBÁČEK: „I tohle má něco do sebe. Lidi odrazuje víc věcí. Z hokeje je v televizi jen extraliga a pak v noci NHL. Fotbal najdete na každém kroku, na každém programu. Fotbalem je divák přesycený, hokej je vzácnější. Extraliga patří mezi čtyři top soutěže, kdežto fotbalová liga má úroveň nižší a lidi to srovnání vidí. A mrznout v zimě na fotbale, když je soupeř nezáživný, to taky odradí. Kdežto v hokejové hale je příjemně. A ještě něco. Patnáct let dozadu nebylo v neděli co dělat, všechno bylo zavřený. Dalo se jít na Zbrojovku o půl páté za Lužánky. Teď je spousta jiného vyžití.“
Třeba supermarkety.
ŠVANCARA: „A internet. To čumím, co všechno hokejista řekl! (směje se) Všechno je to pravda. Mám sedm sportovních kanálů, je na nich převážně fotbal a nevím, na který se mám dívat dřív.“
NHL a extraliga unese srovnání o trošku víc než anglická a česká liga ve fotbale, souhlasíte?
ŠVANCARA: „Kvalita našich hokejistů je vysoká, u fotbalistů je to nesrovnatelné.“
HUBÁČEK: „Styl hokeje v NHL je naprosto odlišný, to bych radši ani neporovnával. Ale evropské ligy se porovnat dají. Ruská je výš, ale Švédsko, Švýcarsko a Česko budou přibližně na stejné úrovni.“
Je těžší naučit se pořádně hrát hokej, nebo fotbal?
ŠVANCARA: „Nejhorší je naučit se bruslit, jednoznačně. Dva roky na tom vždycky v prosinci hodně pracuju. (směje se) Hodně extraligových hokejistů, kteří nejsou úplný fotbalový kopyta, se můžou s jejich postavou a kondičkou klidně zapojit do nižší soutěže ve fotbale. Opačně to nejde. Je tam ten obrovský deficit bruslení. Takový Páťa Eliáš, se kterým jsem byl několikrát hrát, může klidně nastoupit v divizi. S hokejistama se ale hrozně těžko hraje fotbal, protože oni do vás pořád žďuchají. My toho ale využíváme – spadneme.“
Na jakou fotbalovou soutěž byste si troufl vy?
HUBÁČEK: „Chodím na ČAFC Židenice, který hraje kraj. No, nevím... Možná, že bych si to tam uběhal. Nebo nějakou I. A nebo I. B třídu.“
Fakt je největší problém hokeje bruslení?
HUBÁČEK: „Pro člověka, který hokej nedělal, určitě. Naučit se míchat pukem, to je otázka chvilky. Ale bruslit tak, aby mohl obstát na vyšší úrovni, to je alfa a omega všeho.“
Fotbalistů je hodně, hokejistů míň. Jakou to dává šanci prosadit se mezi nejlepší?
HUBÁČEK: „Když jsem chodil na základku, pátá šestá třída, měli jsme trenéra a zároveň učitele pana Doležala. Všichni jsme se tenkrát viděli v NHL. Posadil si nás ve třídě a velice důrazně nám vytkl naše chování. Řekl – pánové, jestli z téhle třídy bude hrát jeden extraligu, tak je to obrovský úspěch. A měl pravdu.“
ŠVANCARA: „Venku bylo třicet stupňů a my jsme běhali. Kluci ze třídy chodili za babama na koupaliště. A to jsem nevěděl, že za to budu jednou placenej. V kritickém věku taky potřebujete mít štěstí na lidi. Sport vám nesmí trenér otrávit.“
HUBÁČEK: „Spousta lidí sportovcům nadává, že jdou na trénink, odehrají zápas a to je všechno. Nevidí tu cestu. Už od deseti dvanácti let je to práce. Velká dřina, neznáte nic, než jen ten sport. Ráno škola, odpoledne trénink, domů přijdete v osm večer, rychle se něco naučíte – no, jak kdo (směje se) a to se pořád opakuje. Celej rok. Rok za rokem.“
ŠVANCARA: „No, moc inženýrů mezi námi není. Spíš jsme přemýšleli, kam napsat tahák.“
Stejně vám hodně lidí závidí - odtrénují a celý den mají leháro. Kolik vám teda sežere sport času?
ŠVANCARA: „V týdnu máme jeden zápas, jedno volno a pak pořád tréninky, někdy i dvakrát denně. Nebudeme si nalhávat, že jsme tam celý den. I s rehabilitací jsou to tak tři hodiny.“
HUBÁČEK: „My valíme tři zápasy týdně. Mezitím jsme pořád na cestách. Třeba ve čtvrtek jsme jeli z Ostravy celý den do Plzně, v pátek po zápase zase domů, sobota lehký trénink, neděle zápas, v pondělí na Kladno, ve středu ve čtyři ráno doma, lehký trénink a tak pořád dokola.“
To abyste měli opravdu luxusní autobus!
ŠVANCARA: „Není to o autobusu, ale o šoférovi. Otočí nám stolky, můžeme hrát kartičky, pustí nám film, otevře nám záchod...“
HUBÁČEK: „Máme stálé šoféry, jezdí s námi rychle. Ale když jsme jeli do Budějovic, měli jsme jiného. Pět hodin na cestě, scházelo 15 kilometrů a borec na 45 minut zastavil na pumpě, aby měl předepsanou přestávku. To jsem myslel, že mě trefí šlak! I řidič musí mít vztah k hokeji.“
HUBÁČEK: „I tohle má něco do sebe. Lidi odrazuje víc věcí. Z hokeje je v televizi jen extraliga a pak v noci NHL. Fotbal najdete na každém kroku, na každém programu. Fotbalem je divák přesycený, hokej je vzácnější. Extraliga patří mezi čtyři top soutěže, kdežto fotbalová liga má úroveň nižší a lidi to srovnání vidí. A mrznout v zimě na fotbale, když je soupeř nezáživný, to taky odradí. Kdežto v hokejové hale je příjemně. A ještě něco. Patnáct let dozadu nebylo v neděli co dělat, všechno bylo zavřený. Dalo se jít na Zbrojovku o půl páté za Lužánky. Teď je spousta jiného vyžití.“
Třeba supermarkety.
ŠVANCARA: „A internet. To čumím, co všechno hokejista řekl! (směje se) Všechno je to pravda. Mám sedm sportovních kanálů, je na nich převážně fotbal a nevím, na který se mám dívat dřív.“
NHL a extraliga unese srovnání o trošku víc než anglická a česká liga ve fotbale, souhlasíte?
ŠVANCARA: „Kvalita našich hokejistů je vysoká, u fotbalistů je to nesrovnatelné.“
HUBÁČEK: „Styl hokeje v NHL je naprosto odlišný, to bych radši ani neporovnával. Ale evropské ligy se porovnat dají. Ruská je výš, ale Švédsko, Švýcarsko a Česko budou přibližně na stejné úrovni.“
Je těžší naučit se pořádně hrát hokej, nebo fotbal?
ŠVANCARA: „Nejhorší je naučit se bruslit, jednoznačně. Dva roky na tom vždycky v prosinci hodně pracuju. (směje se) Hodně extraligových hokejistů, kteří nejsou úplný fotbalový kopyta, se můžou s jejich postavou a kondičkou klidně zapojit do nižší soutěže ve fotbale. Opačně to nejde. Je tam ten obrovský deficit bruslení. Takový Páťa Eliáš, se kterým jsem byl několikrát hrát, může klidně nastoupit v divizi. S hokejistama se ale hrozně těžko hraje fotbal, protože oni do vás pořád žďuchají. My toho ale využíváme – spadneme.“
Na jakou fotbalovou soutěž byste si troufl vy?
HUBÁČEK: „Chodím na ČAFC Židenice, který hraje kraj. No, nevím... Možná, že bych si to tam uběhal. Nebo nějakou I. A nebo I. B třídu.“
Fakt je největší problém hokeje bruslení?
HUBÁČEK: „Pro člověka, který hokej nedělal, určitě. Naučit se míchat pukem, to je otázka chvilky. Ale bruslit tak, aby mohl obstát na vyšší úrovni, to je alfa a omega všeho.“
Fotbalistů je hodně, hokejistů míň. Jakou to dává šanci prosadit se mezi nejlepší?
HUBÁČEK: „Když jsem chodil na základku, pátá šestá třída, měli jsme trenéra a zároveň učitele pana Doležala. Všichni jsme se tenkrát viděli v NHL. Posadil si nás ve třídě a velice důrazně nám vytkl naše chování. Řekl – pánové, jestli z téhle třídy bude hrát jeden extraligu, tak je to obrovský úspěch. A měl pravdu.“
ŠVANCARA: „Venku bylo třicet stupňů a my jsme běhali. Kluci ze třídy chodili za babama na koupaliště. A to jsem nevěděl, že za to budu jednou placenej. V kritickém věku taky potřebujete mít štěstí na lidi. Sport vám nesmí trenér otrávit.“
HUBÁČEK: „Spousta lidí sportovcům nadává, že jdou na trénink, odehrají zápas a to je všechno. Nevidí tu cestu. Už od deseti dvanácti let je to práce. Velká dřina, neznáte nic, než jen ten sport. Ráno škola, odpoledne trénink, domů přijdete v osm večer, rychle se něco naučíte – no, jak kdo (směje se) a to se pořád opakuje. Celej rok. Rok za rokem.“
ŠVANCARA: „No, moc inženýrů mezi námi není. Spíš jsme přemýšleli, kam napsat tahák.“
Stejně vám hodně lidí závidí - odtrénují a celý den mají leháro. Kolik vám teda sežere sport času?
ŠVANCARA: „V týdnu máme jeden zápas, jedno volno a pak pořád tréninky, někdy i dvakrát denně. Nebudeme si nalhávat, že jsme tam celý den. I s rehabilitací jsou to tak tři hodiny.“
HUBÁČEK: „My valíme tři zápasy týdně. Mezitím jsme pořád na cestách. Třeba ve čtvrtek jsme jeli z Ostravy celý den do Plzně, v pátek po zápase zase domů, sobota lehký trénink, neděle zápas, v pondělí na Kladno, ve středu ve čtyři ráno doma, lehký trénink a tak pořád dokola.“
To abyste měli opravdu luxusní autobus!
ŠVANCARA: „Není to o autobusu, ale o šoférovi. Otočí nám stolky, můžeme hrát kartičky, pustí nám film, otevře nám záchod...“
HUBÁČEK: „Máme stálé šoféry, jezdí s námi rychle. Ale když jsme jeli do Budějovic, měli jsme jiného. Pět hodin na cestě, scházelo 15 kilometrů a borec na 45 minut zastavil na pumpě, aby měl předepsanou přestávku. To jsem myslel, že mě trefí šlak! I řidič musí mít vztah k hokeji.“
Kdo by chtěl mít lehčí předsezónní přípravu, dal by se k hokejistům, nebo fotbalistům?
ŠVANCARA: „My máme ráno běh na krev, odpoledne hřiště a večer posilovnu.“
HUBÁČEK: „Vy víc běháte, my se staráme víc o sílu. Táhneme to přes rotopedy, dynamiku nohou, překážky. Hodně jsme v posilovně.“
Co kdybyste si to rozdali v běhu?
ŠVANCARA: „Hokejka je schopnej jít jen minutu a půl naplno.“
HUBÁČEK: „Já akorát vysprintuju a za první zatáčkou budu ležet, kdežto Švanci odsud poběží až do centra.“ (pro znalce Brna – rozhovor se konal v Bohunicích)
To by mohla být pro přihlížející docela legrace. Řekněte mi, s jakým největším nárazem popularity jste se setkali?
ŠVANCARA: „Hokejky mají nevýhodu, že je málokdo zná podle obličeje, jenom podle jména. Mají ty helmy a plexiskla... Já se o hokej zajímám, Jirku Dopitu samozřejmě poznám, ale dál už budu mít problémy. My v té popularitě máme navrch.“
Kdy jste si ale řekl: To je bomba, všude je mě plno?
ŠVANCARA: „Já si myslím, že všude je mě málo. (směje se) Kluci v kabině říkají: deset blbců a Švancara. Onehdy už jsem vystupoval i ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, v pořadu podobném Nikdo není dokonalý, lidi se řehtali. Jezdím teď šalinou, důchodci jsou zvědaví, tak pokecáme. Nebo se zedníkama na baráku.“
HUBÁČEK: „Pouštíš ty důchodce sednout? Když se zeptáte lidí na hráče, na kterého se v české lize stojí za to jít podívat, každý vám řekne Petr Švancara.“
ŠVANCARA: „Když na Slovácku pět minut před koncem zpívám s lidmi u lajny Vysoký jalovec, jsou nadšený, zato trenér naštvaný, že mám ještě hrát. Ale já budu na lidi pořád myslet. Jsme herci a lidi si zaplatili divadlo.“
HUBÁČEK: „Právě na tohle je fotbal vhodnější než hokej. Zápas trvá 90 minut a jsou tam hluchý místa, kluci můžou zaujmout i něčím nefotbalovým. V hokeji na tohle není čas.“
ŠVANCARA: „Ale zase padají krásné góly. Třeba ten mladý Růžička! A víte, co mě na fotbale štve? Že když je remíza, nekopají se penalty. To by lidi vyhecovalo a my bychom zase mohli vymýšlet, jak je kopnout, aby to bylo co nejhezčí.“
HUBÁČEK: „Na to by se spousta lidí chytla. Až to zavedou, tak se přihlas, že to byl tvůj nápad.“
Ještě k té popularitě. Který z vašich sportů je větší kočkolap?
ŠVANCARA: „Fotbalisti mají na hlavě víc gelu a melírů, to se všeobecně ví. Hokejista v šesté třídě už má osmej zub vepředu vyměněnej a sešívané obočí. Když oddělají kryty, mají to těžší, ale holky si k nim cestu určitě najdou.“
HUBÁČEK: „Fotbaloví kluci jsou víc vymódění...“
ŠVANCARA: „...ale hokejky to pak zase utáhnou na prachy. Tady to vidím, samá jizva. (počítá Hubáčkovy šrámy na tváři a ve vlasech)
HUBÁČEK: „Zuby mám venku čtyři. Ale mám náhradní.“